Autorka se zabývá počátky a vývojem listin českých panovníků do konce 12. století. Především sleduje vytváření listinného formuláře a funkci listin.
I když byly listiny v této době užívány poměrně zřídka, prosazovaly se jako prostředek vlýdy a státní správy. Jako důležité se ukazovaly nejen ve správě církevních institucí, která byly důležitým zdrojem příjmu pro panovníky a tvořily intelektuálními střediska , která mohla poskytnout státní správě a politice vzdělané odborníky, ale i v zákonodárství pro laiky.
Současně sloužily jako prostředek panovnické propagandy.