Abstrakt
Článek je zaměřen na popis vzájemných vztahů mezi lexikalizovanými alternacemi a gramatickými konverzemi (diatezemi) v českém a ruském jazyce. Konkrétně se zabývá jednou z lexikalizovaných alternací označovanou jako dynamické a statické vyjádření lokace.
Cílem článku je popsat, za jakých podmínek slovesa s významem umisťování/pokládání, upevňování a zaznamenávání a začleňování/zapojování užívají valenční doplnění místa a valenční doplnění směru a jaké tendence je možné v obou jazycích při výběru vhodné lexikalizované alternace sledovat. Práce porovnává především rozdíly ve fungování sledovaných lexikalizovaných alternací v rámci aktiva a rezultativní diateze.
Snaží se odpovědět na otázku, je-li možné v konkrétních případech hovořit o upřednostňování jedné ze sledovaných lexikalizovaných alternací a jaké jazykové prostředky napomáhají užití méně frekventované lexikalizované alternace. V neposlední řadě se snaží přispět k bližšímu popsání problematiky gramatických diatezí z komparativního hlediska česko-ruského.