Abstrakt
Trianonská mírová smlouva se stala pro maďarskou společnost symbolem násilného rozpadu několika set let budované územní integrity, historické, jazykové a kulturní jednoty maďarského společenství (Magyarságu), kterou maďarská společnost odvozovala od doby konstituování samostatného Maďarského království sv. Štěpánem. Mírová smlouva uzavřená mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Maďarskem, podepsaná 4. června 1920 na zámku Grand Trianon ve Versailles, se stala součástí širšího komplexu mezinárodního zajištění post rakousko-uherského prostoru po ukončení Světové války a historiografie o ní hovoří jako o součásti, v období let 1918-1920 vytvářeného versailleského bezpečnostního systému.
Ve vědomí maďarské společnosti se však stala novým Moháčem. Události z let 1918-1920 proto většině Maďarů připadaly jako něco nevysvětlitelného.
A to zejména proto, že maďarské obyvatelstvo věřilo donekonečna opakovanému poselství maďarské kulturní a politické elity, že kompromis z roku 1867 je přechodný stav, ke kterému došlo jen v zájmu maďarského znovuzrození, přičemž maďarské vládnoucí kruhy v obyvatelstvu živily naději, že se jednoho dne mocenské centrum monarchie přesune z Vídně do Budapešti. V důsledku porážky Rakouska-Uherska se Budapešť nejenže nestala novým mocenským centrem, ale byla postavena před zcela nový a nečekaný úkol: hájit po staletí budovanou územní rozlohu, protože jednou ze základních podmínek teorie znovuzrození maďarského národa bylo právě udržení územní integrity.