Příspěvek diskutuje vztah mezi tradičním konceptem Imitatio Christi a očekáváním posledního soudu Kristova v dopisech Mistra Jana Husa. Pozornost je věnována především roli vybraných novozákonních textů o pronásledování, útisku a utrpení Ježíšových učedníků v Husově sebeporozumění.
Zdá se, že Jan Hus chápal své pronásledování i odsouzení k smrti jako součást událostí odkazujících k již brzkému příchodu Krista k poslednímu soudu. V závěru je předložen návrh, aby byla Husova ekleziologie interpretována nikoli jako nauka obecná, ale kritická, která hájí křesťanskou důstojnost těch, kdo jsou pronásledováni a utickováni církví.