Článek se zabývá postupnou změnou polemičnosti Štěpánovy řeči ve Skutcích apoštolů (Sk 7,2-53). Klade si otázku, zdali zvýšení polemičnosti v závěrečných verších lze vysvětlit jiným způsobem než potřebou autora charakterizovat postavu Štěpána.
Navrhuje, že změna emocionálního ladění řeči je dána autorovou narativní strategií. Autor sleduje protikladné cíle: Štěpán měl proslovit nekonfliktní řeč, která bude prokazovat kontinuitu křesťanství s judaismem, ale která zároveň vyostří konflikt prvotní církve s judaismem a vyprovokuje pronásledování.
Autorův management fikčních emocí příběhu slouží strategii pravděpodobnosti, aby epizoda jako celek byla pro čtenáře věrohodná.