Úzkostné poruchy jsou nezběžnějšími ze všech psychiatrických poruch a vedou k závažnému stresu i ke značnému psychickému postižení v životních rolích. Vyznačují se záchvatovitými nebo kontinuálně fluktuujícími stavy úzkosti a strachu, při kterých se bez vázanosti na reálné nebezpečí objevují tělesné a psychické projevy aktivace prožívání ohrožení.
Základním přístupem je psychoterapie, eventuálně farmakoterapie dle míry terapeutického vztahu a závažnsti poruchy.