V meziválečném Československu se výrazně aktivizovalo protialkoholní hnutí reprezentované zejména Československým abstinentním svazem. Alkoholismus představoval závažný sociální a zdravotní problém, jehož řešení bylo spatřováno v legislativě (Holitscherův zákon), osvětě, zdravotně-sociální práci (vznik protialkoholních poraden) a léčbě (založení protialkoholních ústavů).
Výsledky činnosti protialkoholního hnutí byly relativně malé, neboť mělo silné odpůrce v zájmových svazech lihovarů a pohostinských živností propojených s politickou sférou.