Stať pojednává o vzniku českého biblického stylu ve starší době (v rámci české biblické překladové tradice od 14. do 19. století) a především jeho proměnu v nový biblický styl v překladech po r. 1900. Autor kriticky nastiňuje dosavadní slabou odbornou reflexi tohoto procesu, podává své vlastní charakteristiky nového biblického stylu a artikuluje některé další problémy spojené s užíváním českého jazyka v "dotyku transcendence".