Článek je věnován československému vnímání dovolených v Jugoslávii ve 20. letech 20. století, přičemž zvláštní pasáž se zaměřuje na typologizaci českých turistů. Propagace letních dovolených těžila ze tří základních pilířů, důraz na české služby, na slovanskou vzájemnost a na na dostupné ceny.
Všechny tyto aspekty jsou v práci zkoumány. Ukazuje se, že zatímco význam slovanské vzájemnosti postupně klesal, příznivé ceny v Jugoslávii si trvale udržovaly rozhodující roli ve vztazích k dovoleným na Jugoslávii.