Studie se zabývá dědickou praxí při převodu selských nemovitostí na panství Třeboň v první třetině 18. století. Neexistoval tu jednotný mechanismus (princip) dědění, zpravidla dědil nejstarší syn.
Zabývá se rovněž postavením žen - selek v nejednom případě samostatně hospodařily i déle než dekádu. Tato témata odhalila skutečnost, že nemalé množství hospodářů v sledované době hospodařilo neúspěšně, a vedení selského gruntu se vzdalo.
Tento akt pro ně neznamenal výraznější společenskou stigmatizaci.