Stidie se zabývá fenoménem tzv. dlouhého středověku v české literatuře 17. století na příkladu jedné vánoční písně s výrazným mariánským laděním, která je z bohemikálního prostředí poloviny 17. století doložena v jazykové verzi latinské, české a německé. Diskutuje rozdílnou míru středověkých remeniscencí ve všech třech jazykových verzích daného písňového textu.
Zároveń upozorňuje na dosavadní koncepty v české barokistice, které se snažily fenomén dlouhého středověku v české barokní literartuře interpretovat (zejm. koncept české barokní gotiky Z. Kalisty, koncept V. Černého) a poukazuje na jejich přínos pro českou barokistiku i na jejich sporné momenty.