Abstrakt
Kolektivní bydlení je již dlouho považováno za neúspěšnou slepou větev meziválečných architektonických snah. Ve skutečnosti promýšlení možnosti zespolečenštit bydlení v Československu neskončilo poválečnými realizacemi kolektivních domů ve Zlíně a Litvínově, ale pokračovalo od konce 50. let a to tzv. domy hotelového typu.
Tento druh obytné architektury byl inspirován sovětskými vzory. Hotelové domy byly určeny pro jednotlivce a bezdětné páry, nabízely prostory ke společnému soužití (společenské místnosti, klubovny) a společné služby (jídelny, sběr prádla, centrální úklid), zbavující obyvatele starosti o domácnost, byly zpoplatněny.
Byly často plánovány pro nová sídliště jako součást lokálního centra a pohledová dominanta. Architekti měli relativně volnou ruku v jejich konkrétním ztvárnění, vznikaly tedy zajímavé realizace, ač mnohdy poznamenané úspornými opatřeními v průběhu stavby.
Velmi zajímavé domy hotelového typu byly postaveny v Olomouci, Ostravě-Zábřehu, Ústí nad Labem, Teplicích, Litvínově, v Praze a dalších městech. Jejich výstavba probíhala až do roku 1990.