Fotografie byla aplikována ve vědě již krátce po představení daguerreotypie roku 1839 a stala se jednou z nejvýznamějších pomocných vědeckých disciplín. Tento článek pojednává o vědeckém výzkumu fotografických procesů na Univerzitě Karlově v Praze.
Nejvýznamější byly práce v senzitometrii, které započal prof. Vojtěch Šafařík (1829-1902), který podrobně prozkoumal tzv. suchý proces.
První fotografické práce ve Fyzikálním ústavu české části Karlo-Ferdinandovy University byly motivovány studiem rentgenových paprsků (od r.1895) a později prof. Viktorin Vojtěch (1879-1948) založil Ústav pro fotochemii a vědeckou fotografii.
Po roce 1950 ústav zanikl a činnost pokračovala odděleně: chemická část (koloidní chemie a fotochemie) na Přírodovědecké fakultě a fyzikální část (fotofyzika, studium latentního obrazu a stříbrných halogenidů) na Matematicko-fyzikální fakultě pod vedením prof. Ladislava Zachovala (1906-1982).
Jeho pokračovatel prof. Karel Vacek pak nasměroval pozornost od vědecké fotografie k moderním oblastem chemické fyziky a biofyziky.