Svérázné pojetí žánru švédské detektivky má své kořeny v druhé polovině 60. let a první polovině 70. let 20. století, kdy autorská dvojice Maj Sjöwall a Per Wahlöö píše svůj desetidílný cyklus tzv. románů o zločinu, přičemž jejich novátorství představuje společensky angažované zaměření větší části série. Na cyklus je dnes nahlíženo jako na součást obecného švédského literárního kánonu.
Autoři, mj. známí a hojně čtení i českými čtenáři, brázdili cestu svým dalším švédským kolegům, např. Stiegu Larssonovi a jeho trilogii Milénium.
Tato studie si klade otázku, jak na nastíněný žánrový přesah švédské detektivky nahlížela a nahlíží česká literární kritika.