Článek si všímá využití přírody v představivosti autorů staroindických purán při vykreslování pekelných muk. Objekty přírody představované jako mučicí nástroje jsou zde rozřazeny do několika kategorií, vždy v souvislosti s jejich vlastnostmi a možným využitím.
Prezentované závěry se opírají o četné ukázky z puránové literatury.