Abstrakt
Článek se zabývá žánrem zátiší. Původně meditativní žánr zátiší funguje nejen jako vizuální, ale i jako básnická zkušenost povrchu, která ukazuje, co se odehrává v pozadí viditelného světa.
Za zdánlivou nehybností celku při detailním pohledu na mrtvé věci objevujeme dynamiku a živelnost. Text se zaměřuje na obrazy a významy taktility a hledá analogie mezi výtvarnou a literární podobou tohoto žánru.