Autor začíná svůj text rozvahou o filosofii a platónském odkazu pro výchovu. Jádro stati se soustřeďuje na mezníky v teorii výchovy u G.
A. Lindnera, Josefa Hendricha, Jana Uhra, Otokara Chlupa.
Z poválečné teorie výchovy připomenul některé obecné rysy následné marxistické epochy. Podrobněji analyzoval obrat v teorii výchovy po roce 1989 a dílo nejvýraznějšího českého teoretika výchovy - Jiřího Pelikána.