Politický systém v Československu mezi dvěma světovými válkami vypadal ve srovnání se sousedními zeměmi, jako ostrov demokracieve střední Evropě, a to zejména poté, co se Hitler dostal k moci v Německu a po anšlusu Rakouska k Německé říši. Nicméně existovaly různé aspekty demokratického systému první Československé republiky.
Politický a stranický systém v Československu byl terčem kritiky ze strany různých teoretiků a politiků, včetně kritiky z demokratických pozic. To se týká také volebního systému.
Objekty nejostřejší kritiky byla Hareova metoda při výpočtu na mandát a praxe přísně vázaných kandidátních listin. Systém politických stran byl prezentován v meziválečném období jako jedním z ústředních problémů československé demokracie.
Pozice vůdce strany byla velmi silná uvnitř strany, a politické strany byly centrálně řízené. Byl vemi silný dohled z centra strany na vytváření kanditátních listin a tyto kandidátní listiny byly zpravidla kontrolovány.
Pokud poslanec či senátor vystoupil ze strany, automaticky mu zanikl mandát. Strany měly neobvyklý vliv ve státní správě.
I přes problematické aspekty role politických stran v politickém systému první Československé republiky, systém má své zastánce. Proto ani volební systém, ani struktura politických stran se až do roku 1938 se nezměnila.