Abstrakt
Vynález kinematografu byl v Latinské Americe nejen přijat jako výraz technického pokroku, ale i vnímán jako nástroj pro šířen í politických idejí. To postupně vedlo ke zrodu cine militante (bojovného filmu), jehož významným zástupcem je snímek Hodina výhně.
Jeho režisér Fernando Solanas pochází z protiperónistické rodiny, ale ovlivněn řadou filmařů a dobovými levicovými myšlenkami zamýšlel natočit fresku o Argentině. K přípravě filmu se přidal později také Octavio Getino.
Zároveň s počátečními pracemi na filmu vznikla také skupina Cine Liberación. Tehdy se objevují i další skupiny cine militante.
V rámci Cine Liberación vzniká několik pozoruhodných filmů a její aktivity končí rokem 1974. Hodina výhně je rozdělena na tři části a má být filmem-činem.
Natáčí se bez scénáře. Hlavními stylotvornými prvky jsou střih a hlas mimo obraz.
Existují různé verze filmu, formálně byl totiž určen k přerušování a bylo vítáno měnění jeho obsahu v souvislosti s aktuální situací. Každá část je stylisticky odlišná - esej, politická analýza, didaktická agitka.
Po natočení filmu byl napsán manifest Za třetí film, který shrnuje teoretické postuláty přednesené ve filmu. Hodina výhně je z dnešního pohledu zajímavá po stránce estetické a jako svědek politicky vypjaté doby.
Myšlenky a použitá politická argumentace jsou zjevně manipulativní a účelové, i když autorské záměry byly upřímné, ve výsledku jde opět o projev jistého extremismu, i když stojícího na opačné straně.