Studie vycházející z textu W. Benjamina "Vyprávěč", které se na příkladech z díla Nikolaje Leskova věnuje zániku vypravěčství, potažmo otřesu tradice jako takové.
Zaměřuje se zejména na antropologické aspekty textu, sleduje především otázky orality a písma, řemesla a techničnosti, vypravěčství a románu. Propojuje Benjaminovu pozici s pojetím orality a skripturality u W.
J. Onga a E.
Havelocka a s koncepcí techniky a řemeslnosti J. Ortegy y Gasseta.