Abstrakt
Článek interpretací několika filmů mapuje různé významy, které s sebou v české kinematografii (od jejího zestátnění v roce 1945 po normalizační léta) neslo téma železnice a postavy železničářů. Prvním větším tematickým okruhem je úloha tzv. modré armády ve válce a poválečném budování, druhým železnice jakožto prostor spojovaný s tradičními hodnotami a prolínajíc í se s rodinným zázemím.
Jedním z nejvýraznějších železničářských hrdinů je strojvůdce Matys ve veselohře Železný dědek (1948), který je spojen přímo bytostně a v dobovém kontextu kontroverzně se svou lokomotivou, familiérně zvanou Líza. Posunovač Chýně ze Zbraní pro Prahu (1974) představuje typ železničáře-hrdiny a koleje jsou v tomto filmu místem přímých válečných střetů.
Příkladem filmu, který tematizuje společenský status železnice v moderní době je snímek Radost až do rána (1978), na satirické úrovni pak Kalamita (1981) Věry Chytilové.