Abstrakt
Vzhledem k silným politickým tlakům, které vyvolávají především reformy v řízení veřejných služeb, stále více vlád při rozdělování finančních prostředků vysokým školám inklinuje k inovativním řešením. Jedním z jejich hlavních úkolů je zajistit, aby vysokoškolské systémy byly schopné reagovat na rostoucí poptávku po terciárním vzdělávání a také na zvyšování počtu studentů v kontextu omezování veřejných rozpočtů.
Proto se národní mechanismy rozdělování finančních prostředků v posledních letech změnily a již nejsou postaveny pouze na tradičním vyjednávání o rozpočtech mezi vysokými školami a veřejnými orgány, ale v mnoha zemích navíc roste podíl prostředků rozdělovaných mechanismy na bázi otevřené soutěže, které přímo odměňují úspěšnost a které jsou často součástí základního normativního financování. Tento mechanismus je stěžejním prvkem řady modelů financování vysokých škol, konkrétní strategie a mechanismy se však v jednotlivých zemích liší v důsledku specifických podmínek, které vycházejí z politické kultury, velikosti země, demografie, historie a pozice vysokých škol, výše rozpočtu na vysokoškolské vzdělávání a vztahů mezi veřejnými orgány a vysokoškolským sektorem.