Studie se zabývá intertextovostí v pracích Alexandra Sticha věnovaných literatuře. Nejprve je analyzováno jeho pojetí motivu, následně pak je vymezena (implicitní) teorie intertextovosti v jeho textech a role autora v jejím rámci.
Poté jsou obecné úvahy exemplifikovány na jeho knize Seifertova Světlem oděná. V závěrečné části autor zasazuje Stichův přístup do kontextu dalších typů literárněvědného uvažování - filologické kritiky, pražského strukturalismu či nového historismu.