Stať Oko (v) textu sleduje dvojí směřování současných vizuálně-literárních přístupů i studií tohoto tematického čísla časopisu Slovo a smysl. Na jedné straně tak stojí pohled směřovaný dovnitř textury, literárně-výtvarné oko, které ohledává široký prostor jak mezi konkrétními literárními texty a (audio)vizuálními díly (interpretace jednotlivých intertextuálních či intersémiotických paralel, toposů, motivů, vliv vizuálních prostředků a postupů na text či naopak), tak mezi literární vědou a vizuálními studii, jak je zformuloval například W.
J. T.
Mitchell v návaznosti na kulturně-dějinný pojem "obratu k obrazu". Pro myšlení literatury a psaní obecně přináší vizuální studia velkou inspiraci v akcentu kladeném na problematiku pohledu i diváctví, jak přesvědčivě ukazují například Mieke Bal, Mary Ann-Caws či Kaja Silverman.
Jde tedy o jakési "vizuální čtení" literatury - při němž je zrovnoprávněna jazyková znakovost i textualita s, řečeno spolu s J.-F. Lyotardem, "figurálními" procesy, které semióze i reprezentaci často unikají.
Druhá, genitivní verze názvu se dovolává jednak samotné problematiky vidění a viditelnosti, jednak textu jako živoucího organismu, který je více než objektem zkoumání jeho subjektem, pozorovatelem, který sleduje nás a naše čtení.