Příspěvek vychází z Adornovy eseje Schéma masové kultury a tematizuje, jaké podoby má ve výtvarném vzdělávání důraz na získávání a předávání informací. S oporou o Adornův text problematizuje zaměření výtvarného vzdělávání na informování o existujících významech a ukazuje, jak úzce souvisí výchova k neustálému získávání informací s redukcí umění na zábavnou novinku a senzaci.
Příspěvek používá výsledků výzkumné sondy v kvalitativní metodologii a prezentuje analýzy výpovědí učitelů. Přitom ukazuje východiska informačního důrazu ve Výtvarné výchově.