Abstrakt
Nedostatečná adherence k léčbě je všeobecným problémem v terapii chronických onemocnění, zejména těch s asymptomatickým charakterem. Způsobem, jak toto riziko eliminovat nebo alespoň kontrolovat, je monitorování adherence.
K vlastnímu měření adherence jsou využívány metody, které hodnotí objektivní či subjektivní parametry pacientova přístupu k léčebnému plánu. Adherence k léčbě osteoporózy je obvykle měřena pomocí nepřímých metod.
Mezi nejjednodušší a v praxi snadno aplikovatelné nástroje patří výpovědi pacienta včetn ě dotazníkových šetření a počítání tablet. Obě metody však zatěžuje významné riziko nadhodnocení adherence.
Příslibem dalšího pokroku ve výzkumu adherence u osteoporózy jsou dotazníky specificky zaměřené na toto metabolické onemocnění. Za referenční standard nepřímých metod je nyní často považováno elektronické monitorování.
Zejména prostřednictvím monitorovacích zařízení typu MEMS (Medication Event Monitoring System) je možné velmi přesně monitorovat adherenci k aktuálně probíhající terapii a sledovat konkrétní datum i čas užití léčiva. S úspěchem je toho využíváno například u specifického režimu antiresorpční terapie osteoporózy.
Analýzy záznamů o výdeji léčiv odráží dlouhodobé trendy léčby chronických onemocnění a přináší nejvěrnější obrázek o perzistenci. V předkládaném článku jsou uvedené nepřímé metody podrobněji popsány.
Dále jsou diskutovány jejich výhody a nevýhody a možnosti využití v měření adherence k léčbě osteoporózy.