Abstrakt
Příspěvek je pokusem o zamyšlení se nad Platónovou snahou o řešení krize polis prostřednictvím výchovného projektu zvaném filosofie. "Druhá plavba" je termín pocházející z námořnické terminologie. Je to čas, kdy již nevanou příznivé větry a pro pokračování plavby je třeba se opříti do vesel. Čili že na cestě myšlení už není možno spoléhati se více na metody a zdůvodňování předsókratovských fysiků, jež jsou za bezvětří k ničemu.
Namísto plachet je zapotřebí objevení a napnutí již nikoli sil přírodních, nýbrž vlastních. Tou nejvlastnější silou je Platónovi ψυχή, jejímž objevem myšlení pokračuje v plavbě tam, kde skončili fysikové - stává se metafysickým.
Ale protože Platónovi není ψυχή něčím zcela hotovým, je třeba ji zušlechťovat a pečovat o ní, vychovávat ji. V tomto smyslu je záhodno se ptát, na kolik je metafysika metafysikou v ýchovy a povýtce plavbou, která ztroskotala.