Abstrakt
Článek se zabývá úvahami, které ve svých posledních knihách překládá český filozof Michael Hauser. Hauser v těchto knihách zkoumá současnou situaci na poli filozofie, společenských věd i umění a pokouší se vykročit za horizont postmodernismu jako stále vládnoucí kulturní formace.
Podle Hausera se nacházíme v situaci přechodu, která se ohlašuje pokusy obnovit určitá témata, která postmodernismus označil za věc minulosti, zejména ideu univerzální emancipace. Hauser je přesvědčen, že budoucnost patří novému, avšak o postmoderní zkušenost poučenějšímu modernismu.
V článku jeho autor sleduje Hauserův myšlenkový postup. Nejprve v oblasti zkoumající, v jaké situaci nás postmoderna zanechala na poli filozofie a jaké jsou možnosti její další existence.
Následně se autor článku přesouvá k eseji o Máchovi, ve které se Hauser pokouší oživit určité rysy modernistické poezie jako klíč k překonání postmodernismu v umění vytvořením určité přesažné perspektivy založené na univerzální zkušenosti zachycené v Máchově a Klímově díle. Cílem článku je kriticky prozkoumat některé aspekty Hauserova projektu usilujícího překonat postmodernismus, zejména otázku spojenou s pojetím smrti jako aktu rozhodnutí.