Abstrakt
Jeden z bodů pozdní Patočkovy kritiky Husserla je pojetí reflexe. Proti kontemplativní sebereflexi vědomí klade Patočka (po vzoru Heideggera) reflexi jako zvrat v existenci vycházející z praktického modu konečného pobytu.
Toto pojetí se mu zdá věrnější fenomenologické maximě: uchopovat věci tak, jak se ukazují a v mezích, v jakých se ukazují. Takovou reflexi, která přivádí člověka k odhalování celostního smyslu vlastní existence (třetí pohyb), umí podle Patočky navodit i umění.
Patočka ale neopouští zcela ani kontemplativní typ reflexe. Ve studiích, v nichž uvažuje o samotné recepci díla (Spisovatel a jeho věc, Minulostní ráz umění), si je vědom fiktivního charakteru estetických objektů, který představuje nezbytný předpoklad k interakci mezi světem díla a světem recipienta.