Abstract
Stať nejprve zkoumá, jak církevní Otcové rozuměli tématu kontemplace a jak pojednávali o oficiu. Ukazuje se, že na základě patristických textů i současného magisteria je smyslem liturgie hodin právě kontemplativní modlitba.
Závěr stati je tedy věnován praktickým prvkům, které mohou kontemplativní charakter denní modlitby církve podpořit.
