Článek se věnuje egalitarismu šťastné náhody, jeho vývoji, hlavním principům, jakož i jeho vnější a vnitřní kritice. Hlavní problém této teorie představuje otázka principu kompenzace důsledků špatného drsného štěstí, v některých případech i špatného voleného štěstí.
Tvrdím, že správnou cestou není návrat k solidaristické komunitě, ale zdůrazňování principu rovného občanství. Proto je nevyhnutné kompenzovat nejenom pouze materiální škodu, ale také škodu morální.
Jako jedna z možných cest se proto nabízí společensky rozeznaný a široce podporovaný férový přístup k veřejným službám a úřadům, jakož i udělování veřejných poct lidem, kteří byli morálně poškozeni.