Epifanická epizoda o Ježíšově proměnění na hoře, zaznamenaná ve třech verzích v synoptických evangeliích, evokuje mnoho literárních typů a teologických motivů ze Starého zákona. To je důvod jednak četných interpretací, tak oblíbenosti tohoto textu v křesťanské teologii a spiritualitě. Článek si všímá strukturních prvků epifanie, které studovaný text spojuje s podobnými texty starozákonními a spisy Druhého chrámu.
Potom se zvlášť zaměřuje na úlohu Mojžíše a Eliáše, na motiv tří stanů a především na teologický význam oblaku a Otcova hlasu. Závěr si všímá uplatnění této perikopy v redakčním plánu novozákonního evangelia.