Zlaté jho buddhistického Tibetu, jeden z posledních středověkých právních systémů, existovalo ve své původní celistvosti ještě v polovině dvacátého století. Závěrečná fáze jeho fungovaní, období let 1940-1959, byla zrekonstruována ze vzpomínek, vyprávění a svědectví někdejších právních autorit a jiných bezprostředních účastníků tohoto unikátního právního života.
Etnografický výzkum Rebeccy Redwood Frenchové byl realizován po dobu deseti let zejména ve středním a jižním Tibetu, Nepálu a Indii (Dharamsala). Autorka jej konzultovala s klasiky kulturní a sociální antropologie E.
Adamson Hoebelem, Leopoldem Pospíšilem, který byl mimo jiné vedoucím disertace, z níž recenzovaná kniha vznikla, Jeromem Offnerem, odborníkem na aztécké právo předkolumbovské éry, Cliffordem Geertzem aj. V rámci antropologické tradice naznačené těmito jmény autorka pojímá právo jako integrální součást tehdejší tibetské kultury a k jeho průzkumu využívá teorie a metody hned několika oborů, zejména antropologie práva, srovnávacího práva, východoasijských studií, religionistiky a kulturních dějin.
Jedním z hlavních záměrů knihy je osvětlení vztahu mezi buddhismem a právem, které jsou jinak zpravidla pojímány jako oddělené oblasti kultury.