Kapitola analyzuje korespondenci jako historický pramen, popisuje formální stránku dopisů, charakterizuje korespondenci jako prostředek dialogu, jako součást každodenního života v minulosti, jako běžný prostředek komunikace. Poukazuje na specifické případy, kdy lze korespondenci vnímat jako součást literárního díla.
Připomíná také základní mezníky ve vývoji poštovní přepravy a cenzurního dohledu nad korespondencí. Kapitola je doplněna výběrovou, tematicky členěno bibliografií, z