Navzdory oblíbené perspektivě sociálně-vědních studií věnující se tomuto tématu nebylo mým cílem diskutovat ájurvédu v termínech její blízkosti či vzdálenosti od její tradiční či moderní (globalizovan) verze. Pro téměř absenci standardizace ájurvédy v euroamerickém regionu byla východiskem této práce představa vysoké plurality jejích forem.
Na základě etnografického výzkumu jedné ájurvédské instituce, která současně funguje jako vzdělávací centrum, konzultační a léčebné zázemí, komunitní centrum a obchod s ájurvédskými léčivy bylo mým cílem definovat, jak je ájurvéda zjednávána ve specifickém bio-sociálním prostředí. Za tímto účelem jsem diskutovala klíčové aktéry a praktiky, které se podílí na procesu utváření ájurvédy.
V teoretické i metodologickém rovině výzkumu jsem se inspirovala několika Latourovými myšlenkami. Snažila jsem se pracovat symetricky - věnovat stejnou pozornost materiálním, sociálním i diskursivním aspektům zkoumané skutečnosti.
Do procesu formování ájurvédy zasahují praktiky vyučování, studování, její rozšiřování prostřednictvím ájurvédské komunity, sestavování denního režimu prostřednictvím zacházení s jídlem, jógou a dechovými cvičeními a v neposlední řadě i legislativní regulování ájurvédských léčiv. Jako klíčové aktéry tohoto procesu jsem současně identifikovala Učitele, Nauku, ájurvédskou Instituci - jako prostorové a temporální uspořádání, komunitu, jídlo, fyzická cvičení a léčiva.