Příspěvek představuje klevetu jako prostředek sociální kontroly. Ukazuje, že kleveta jako neformální sociální kontrola slouží zejména k udržení skupinových norem a hodnot.
Poukazuje na význam klevety v jejím preventivním charakteru, neboť již samotná skutečnost, že by jedinec mohl být klevetami nebo veřejným míněním označen jako narušitel norem, má nejen vliv na jeho další sociální participaci a jeho pověst v dané skupině, ale i na jeho vlastní uvažování ohledné své budoucí pověsti či participace. Příspěvek pak v kontextu sociální kontroly představuje několik teorií týkajících se klevet - teorii o evolučním původu klevet, teorii o klevetě jakožto posilujícím faktoru společenských hodnot a norem, teorii o klevetě jako čistě sobeckém prostředku pro osobní zisk a konečně prosociální teorii klevet a klevetu pojímanou jako forma trestu.
Neopomíná ani stěžejní soci ální funkce klevet a důvody jejich šíření, čímž ukazuje na jejich společenskou důležitost.