Základní otázkou tohoto příspěvku je, zda rehabilitace konceptu mimesis je možná v době, kdy teorii téměř docela ovládla tzv. nová cenzura. Dále se v komparativním náhledu zaměřuje na základní teze těchto dvou teoretických linií; používá přitom zejména teze Lubomíra Doležela a Rolanda Barthese na jedné straně a Pierra Bourdieua a Judith Butler na straně druhé.
V závěru ukazuje, že ani v době nové cenzury nemusí být koncept mimesis překonaným způsobem interpretace literárního díla.