Konferenční příspěvek se zabývá procesem upevňování stability mocenských vazeb a opětovného zvyšování legitimity mocenského postavení KSČ na příkladu regionálních komunistických elit na okrese Šumperk a Zábřeh. Představuje postupné posuny představ a myšlení lokálních aktérů v návaznosti na diskursy spojené se společenskými turbulencemi ohledně odhalení kultu Stalinovy osobnosti, v jejichž rámci byla utopická snaha o dosažení komunistického společenského ideálu postupně nahrazována veřejností reálně přijímaným příslibem vybudování socialistické společnosti.
Postupné obnovení represivních praktik v letech 1957 a 1958 bylo umožněno společenským přijetím představy komunistické strany jako garanta společenské stability. Pohraničí mělo v rámci tohoto procesu specifický charakter, protože zde byli komunisté vnímáni velmi silně jako záruka neměnnosti poválečných poměrů - spojovaných především s nuceným vysídlením německého obyvatelstva.