Studie se zabývá pohledem Juraje Križaniće (1617/1618 - 1683) na Rusko, vycházejícím ze dvou klíčových principů - slavismu, vědomí o národně-kulturní jednotě slovanských národů, a unionismu, úsilí o překonání velkého církevního schizmatu a obnovu ztraceného společenství katolické a pravoslavné církve. Pozornost se soustředí na Križanićovu reakci na duchovní svět moskevské Rusi a zejména na základní principy jeho návrhu reforem Moskevského carství.
Chorvatský katolický kněz formuluje osobitý model jeho modernizace, který se na jedné straně opírá o svébytné ruské etnické i politické tradice a na straně druhé pojímá Rusko jako světu otev řenou zemi s vlastní misí vůči ostatním Slovanům.