Abstrakt
Esenciální hypertenze je velmi heterogenní skupina a bude se zřejmě v budoucnosti postupně dělit do nových typů sekundárních arteriálních hypertenzí (AH); příkladem by mohla být AH u nemocných s inzulínovou rezistencí, tj. u kardiometabolického syndromu a diabetu 2. typu. Nedořešeným problémem je léčba vysokého normálního krevního tlaku (TK 130/85-139/89 mmHg), resp. prehypertenze, které představují pro své nositele vysoké riziko jak pro vznik AH, tak i diabetu 2. typu.
Nefarmakologická léčba (úprava životních návyků) dokáže snížit toto riziko, farmakoterapie prehypertenze nemá zatím dostatek důkazů pro její indikaci. Léčba AH u nemocných v prediabetu nebo s diabetem je velmi důležitá ke snížení kardiovaskulárního rizika i rizika vzniku mikrovaskulárních komplikací, především diabetické nefropatie a renálního selhání.
Výběr vhodných antihypertenzív (inhibitory systému renin-angiotenzin, především inhibitory ACE samostatně nebo v kombinaci s blokátory kalciových kanálů, případně s metabolicky neutrálními diuretiky nebo centrálně působícími antihypertenzívy)jejich dostatečně dávkování a dobrá compliamnce nemocných k doporučené nefarmakologické i farmakologické léčbě jsou důležitými podmínkami v úspěšné léčbě AH u nemocných v prediabetu nebo s diabetem.