Úhledně zastřižený trávník na předměstí velkom ěst neodmyslitelně patří k symbolům americké kultury. Tento prostor na hranici přírodního s umělým, soukromého s veřejným a estetického s esteticky neutrálním je dějištěm neměnných rituálů (sekání, kropení, grillování, fotbal, baseball atd.) utvářejících individuální i národní identitu Američanů.
Nikoliv náhodou sahá historie trávníkové hortikultury až k zakladatelské generaci Spojených států - k sídlu prezidenta George Washingtona Mount Vernon a urbanistickým plánům autora Deklarace nezávislosti Thomase Jeffersona. Zásluhou těchto osvíceneckých intelektuálů se dokonalý trávník - ryze estetická norma britské zahradní architektury - stal, vytržen ze svého přirozeného prostředí, symbolem morálního vítězství rozumu a houževnatosti nad přírodními silami.
Ve svém příspěvku se pokusím využít filozofický názor T. Jeffersona - jeho neo-palladianismus, morální estetiku, dynamický koncept štěstí, i utopickou představu monokulturní demokracie - jako východisko interpretace světlých i temných stran mnohovrstevného fenoménu, jímž americký trávník je.