Cílem studie bylo porovnat změny denzity kostního minerálu (BMD) a markerů kostního obratu (BTM) u žen po menopauze s roztroušenou sklerózou (RS)léčených teriparitidem (TPTD) nebo risedronátem. Do studie bylo zařazeno 71 žen s RS léčených nízkými dávkami glukokortikoidů (GC).
Motorický deficit byl hodnocen pomocí Kurtzkeho EDSS (Expanded Disability Status Scale). Léčba risedronátem i TPTD vedla k signifikantníému nárustu BMD v bederní páteři (p<0.001), ale rozdíl mezi skupinami nebyl statisticky významný (+7.4 +- 8 % TPTD vs. +2.8 +- 2.9 % risedronát; p = 0.09).
Změna BMD v kyčli nebyla významná ani v jedné skupině. Léčba TPTD vedla k signifikantnímu zvýšení PINP i ßCTX v séru po 6 měsících léčby (p<0.001), zatímco léčba ridedronátem vyvolala významné snížení obou BTM (p<0.001).
Naše výsledky potvrdily signifikantní inverzní vztah mezi EDSS a vstupní BMD v kyčli, ale nikoliv změnou léčby BMD po roce léčby. Závěr: U postmenopauzálních žen s RS léčených léčených nízkými dávkami GK, roční léčba TPTD i risedronátem vedla k signifikantnímu zvýšení BMD v bederní páteři, ale nikoliv v proximálním femuru.
Omezená schopnost chůze u RS přispívá k úbytku BMD v oblasti proximálního femuru. Budoucí studie by měly zhodnotit, zdali kombinovaná nebo sekvenční léčba TPTD s risedronátem je účinná v prevenci úbytku BMD v oblasti proximálního femuru.