V předkládané studii bylo vyhodnocováno, jaké laboratorní testy a zobrazovací metody byly prováděny při vstupním vyšetření nemocných s chronickým onemocněním ledvin a zda tato použitá vyšetření ovlivnila diagnózu nebo léčebný postup. Ukazuje se, že automatické ordinování baterie několika testů pro diagnostiku a léčení chronického onemocnění ledvin může být nadbytečné.
Přístup založený na důkazech by pravděpodobně byl účinnější a došlo by ke snížení nákladů.