Abstrakt
Plicní karcinom je hlavní příčinou úmrtí na rakovinu a většina nemocných přichází s metastatickým stadiem IV. Terapie v tomto stadiu spočívá hlavně v paliativní systémové léčbě.
V současnosti existují rozdílné léčebné přístupy podle dlaždicové nebo non-squamózní diferenciace a podle molekulárně genetických vlastností. Standardem by mělo být vyšetření molekulárního profilu EGFR aktivačních mutací a ALK translokace u všech pacientů s non-squamózní histologií ještě před zahájením léčby.
V případě citlivých mutací vede cílená léčba TK inhibitorem (erlotinib, gefitinib, afatinib) nebo crizotinibem a v druhé linii nyní ceritinibem k dosažení přibližně 60 % léčebných odpovědí a významně prodlužuje přežití. Dvojkombinace cytostatik založené na platinovém derivátu jsou obvyklé pro ostatní pacienty.
U non-squamózních nádorů je vhodné přidat k chemoterapii bevacizumab, pokud nejsou kontraindikace této léčby. Pro nemocné léčené v první linii platinovou kombinací je možné podávat udržovací léčbu založenou na pemetrexedu, erlotinibu, gemcitabinu nebo eventuálně docetaxelu, výběr záleží na klinickém stavu, histologii, druhu úvodní léčby a odpovědi na léčbu první linie.
Ve druhé linii léčby byl prokázán účinek ve smyslu prodloužení přežití u docetaxelu, pemetrexedu a erlotinibu. Nejnověji byly v kombinaci s docetaxelem v druhé linii registrovány inhibitory angiogeneze nintedanib a ramucirumab.
Přiblížilo se zavedení cílené imunoterapie (antiMUC-1, antiPDL-1) do klinické praxe.