Abstrakt
Aby mohla prožitá zkušenost získat podobu smysluplného příběhu - aby byl život uchopitelný v textu - je třeba pro text vymezit určité hranice. Vyprávění rozčleňuje události na určité úseky, přinejmenším na začátek, prostředek a konec.
Autobiografie je chápána jako rekapitulace autorova životního příběhu, jeho celého života. Jak se pak do formy autobiografických textů promítá konec dětství, smrt blízkých či vpád dějinných událostí do individuálních životů? Které události jsou zobrazeny jako klíčové, a tedy rozhodující pro strukturování kompozice textu? Určení hranice - formálního předělu - ovlivňuje samu podobu, výstavbu a směřování příběhu.
Metodologicky vychází mé zkoumání autobiografie z naratologického bádání v jeho post-klasické podobě, opírající se o poznatky jiných disciplín. Chápání hranice jako strukturního prvku autobiografie budu ilustrovat na příkladu třídílné autobiografie Eliase Canettiho, který je sám osobností působící na rozhraní několika kultur a oblastí myšlení.