Příspěvěk se věnuje náplni slavnosti sv. Markéty uspořádané roku 1656 v Telči, která měla příznačné vlastnosti barokního gesamtkunstwerku.
Využila všech komunikačních kanálů a multi-sémantických referencí. Příspěvek se je na základě programu slavnosti dle jezuitských výročních zpráv pokouší interpretovat.
Ukazuje, proč a jakými prostředky inscenátoři propojili nejen formální, ale i obsahové aspekty kultu sv. Markéty a antické Cerery.
Spojení umožnila jejich shodná role patronky zemědělství, úrody a analogický termín oslav. Úvodní část slavnosti nesla formální atributy obřadů Cereřina kultu. Zdůrazněna byla castitas, jež měla obdobu v panenské čistotě křesťanské mučednice.
O hloubce syntézy svědčí spojení bílé barvy, lilií a účesu dívek i drama spojující obecné antické koncepty s křesťanskými. Tato mnohovrstevnatost časovosti díla je též dokladem stírání hranic mezi realitou a fikcí, kterým se vyznačuje i specifický pramen.