Studie rozvíjí postřehy učiněné Jaroslavem Kolárem v práci "K podobám epičnosti v Hájkově kronice" (in Návraty bez konce, Atlantis, 1999) a na základě typologie a vymezení funkce vedlejších epizodických vyprávění nalézaných v Kronice české (pro něž si z pragmatických důvodů stanovuje označení narace) demonstruje záměrnost a promyšlenost díla jako literárního celku a poukazuje na Hájkův jedinečný ohled na (ideálního) čtenáře. Sledování způsobu integrace vedlejších epizodických vyprávění do korpusu kroniky tím navrhuje jako jednu z cest k odhalení narativních strategií Hájkova díla.