Abstrakt
Cílem této práce je výklad problematiky anglického trustového práva včetně historických souvislostí a komparativní aplikace těchto znalostí na institut svěřenského fondu v českém právním řádu. Po kritickém zhodnocení právní úpravy svěřenského fondu následuje teoretická úvaha nad jeho právní povahou.
Práce je mimo úvodu a závěru rozdělena do čtyř hlavních kapitol, přičemž první kapitola se zabývá historickými kořeny trustu. Čtenář se seznámí s římským fideikomisem, anglickým institutem nazývaným use a jeho vlivem na vznik práva equity. Dozví se také, jak se use proměnil v trust a jaké ekonomické důvody k tomu vedly.
Druhá část definuje anglický trust, popíše ho a osvětlí tři hlavní podmínky jeho vzniku podle platného práva - tři určitosti. Dále vysvětlí, kdo to jsou settlor, trustee a beneficient společně s jejich právy a povinnostmi.
Přiblíží také jeho tři hlavní druhy. Trust výslovný, který vzniká právním jednáním settlora a trusty výsledné a konstruktivní, které vznikají rozhodnutím soudů.
Třetí kapitola přiblíží svěřenský fond tak, jak je upraven v českém občanském zákoníku. Rozebere jeho vznik, instrumenty založení, statut, vyčlenění majetku a také jeho účel.
Zabývá se i jednotlivými osobami zakladatele, svěřenského správce a obmyšleného. V průběhu výkladu ho podrobí srovnání s trustem a věcné kritice některých jeho aspektů, jako například povinnosti pořídit statut ve formě veřejné listiny nebo práv zakladatele zasahovat do chodu fondu po jeho založení.
Právní povahu trustu a svěřenského fondu rozebírá čtvrtá část této práce. Pomocí teoretického vymezení podstatných znaků subjektu práva se snaží argumentovat, že svěřenský fond, tak jak je konstruován, není smlouvou ani věcným právem, ale měl by být právnickou osobou.
Naplňuje totiž všechny znaky, které teorie v subjektu práva spatřuje, a to možnost jednoznačné identifikace, schopnost právně jednat a nést právní odpovědnost. Uzavírá však, že občanský zákoník fondu subjektivitu nepřiznává.