Příspěvěk se věnuje slavnosti sv. Markéty uspořádané roku 1656 v Telči.
Na základě programu slavnosti dle jezuitských výročních zpráv se pokouší interpretovat její formální i obsahovou náplň, která vytváří příznačný barokní Gesamtkunstwerk. Ukazuje, proč a jakými konkrétními prostředky inscenátoři propojili aspekty kultu sv.
Markéty a antické Cerery. Spojení umožnila jejich shodná role patronky zemědělství, úrody a analogický termín oslav. Úvodní část slavnosti nesla některé atributy obřadů Cereřina kultu.
O hloubce syntézy zdrojů a jejich pluralismu svědčí obsazení bílé barvy, lilií a účesu dívek i drama, které mísí obecné antické koncepty s křesťanskými a reaguje na skutečné události. Svobodné zacházení se zdroji je dokladem specifické poetizace skutečnosti a stírání hranic mezi realitou a fikcí, kterým se vyznačuje i charakteristický barokní pramen.