Článek se v kontextu zahraničních výzkumů a příkladů dobré praxe zabývá problémy neformálních rodinných pečujících o seniory a osoby se zdravotním postižením a klíčovou rolí praktického lékaře v podpoře rodinných pečovatelů v systému dlouhodobé zdravotně sociální péče v České republice. Opíráme se o výsledky kvalitativní případové studie založené na 30 face-to face polostrukturovaných rozhovorech s neformálními rodinnými pečujícími.
Naše zjištění ukázala, že péče o závislého člena rodiny v domácím prostředí je mimořádně psychicky i fyzicky náročnou činností. K nepříznivé situaci rodinných pečovatelů často přispívá i nutnost omezit v důsledku péče pracovní činnost s následnými nepříznivými důsledky na finanční zabezpečení rodiny.
Zejména v případě péče o seniory, kdy pečující sami jsou ve vyšším věku, dochází u některých pečujících k omezení sociálních sítí až sociálnímu vyloučení. Pečující osoby očekávají od praktických lékař kromě poskytování zdravotní péče i podporu v oblasti informování o možnostech pomoci v rámci systému zdravotní a sociální péče, o možných sociálních dávkách a při obstarávání zdravotnických pomůcek.
Zároveň si přejí být partnery praktickým lékařům a oceňují vstřícnou komunikaci a edukaci z jejich strany. Výzkum dále ukázal, že současné nastavení systému primární péče v České republice spolu s nedostatkem praktických lékařů vede v praxi k nerovnoměrné kvalitě poskytovaných služeb.
Klíčová úloha praktických lékařů v propojování jak formální a neformální péče, tak i zdravotní a sociální péče zůstává v řadě případů nenaplněna.